|
SHISHA PANGMA 2002 "Po úspěšném výstupu na osmitisícovku Shisha Pangma sjel Petr Novák na lyžích z výšky 7500 metrů" Skialpinistická a lezecká sezóna vyšla v letošním roce na více než sto procent, když vyvrcholila výstupem na osmitisícovku Shisha Pangma. Při sestupu z vrcholu jsem potom sjel na lyžích z výšky 7500 metrů. Výpravě do Himalájí předcházel půlroční trénink v Evropě a na Kamčatce. Ve skupině zašťiťované Josefem Šimůnkem a Himalaya 8000 jsem spolu s dalšími sedmi horolezci odletěl do Kathmandu, odkud jsme přepravili do základního tábora pod Shisha Pangmu. Prvním výkonostním cílem byly letos sopky na Kamčatce, na něž jsem se připravoval přes zimu, kdy jsme byli s lyžemi například v Rakousku na Grossvenedigeru (3667 m), poté týden ve Vysokých Tatrách a nakonec tři týdny před odletem na Kamčatku týden v rumunském pohoří Paring. Po tomto tréninku jsme odjeli na Kamčatku, kde se podařilo dosáhnout mnoha významných českých prvovýstupů a prvosjezdů v zimně-jarních podmínkách. Po letním odpočinku a chaosu doprovázejícím každou přípravu na osmitisícovku přišel začátek září a odlet. Zajištění expedice na Shisha Pangmu bylo díky Pepovi Šimůnkovi a Himalaya 8000 bez problémů - z organizačního hlediska vše klapalo super, ale počasí bylo nanic. Aklimatizace na nižší výšky probíhala víceméně u všech s výjimkou doktora bez problémů. Přestože ve velkých nadmořských výškách byl už expediční lékař několikrát, tělu se poručit nedá, dostal výškovku okořeněnou dalšími přidruženými komplikacemi. Nejprve tak odjel do Nyalamu, což nestačilo a musel jet do Kathmandu. Tam se podrobil vyšetření a okamžitě odletěl k hospitalizaci do Prahy. Kromě výškovky byl napaden jakýmsi virem a delší pobyt ve vysokohorském prostředí by na něm zanechal velmi vážné trvalé následky. Ostatní došli do jedničky, kdy už při prvním pobytu napadlo přes noc kolem padesáti centimetrů sněhu a počasí se jevilo značně nestabilně. Při druhém aklimatizačním výstupu už přišly na řadu skialpinistické lyže. Výstup v hlubokém prašanu za totálního tyfusu byl dost náročný. Čekali jsme další den a noc v jedničce na zlepšení počasí, ale potom sestupovala velká skupina Angličanů, která strhla několik lavin. Bylo jasné, že po této soustavné chumelenici se do dvojky nedostaneme. Nepodařilo se nám ani dostat do dvojky alespoň na jednu noc na aklimatizační přespání. Za to jsme si parádně zalyžovali z 6400 metrů dolů v hlubokém prašanu. Všechny expedice se neúspěšně vracely z hory a vypadalo to, že se tam letos nikdo nedostane. Šimon už na letišti vyčlenil datum 5. a 6. října na vrcholový útok, což nakonec opravdu byly jenom tyto dva dny, kdy se dalo jakžtakž dostat na vrchol. Deset dní předtím nahoře ovšem napadlo přes metr sněhu, tak si každý asi umí představit ten výstup. Náš pomyslný vrchol byl vytyčen na výšvihu pod třetím výškovým táborem, kde zatím stál pouze stan Angličanů, kteří to už zabalili. Jejich stan se tak prodával z expedice na expedici, aniž se vědělo, jestli tam vůbec stojí. Ve skutečnosti už byl větrem zničen. Při vrcholovém pokusu byl sníh ve spodní části silným větrem a dobrým počasím naštěstí poměrně slehnutý. Poprvé nám bylo dopřáno vystoupit do C2. Mimo jiné v C1 už byly stany zcela zasypány sněhem a museli jsme se k nim prořezávat pilou. Některé expedice už stany ani nenašly. Po noci v C2 Šimon opouští náš tým a říká, že na hřebenu řádí bouře a nemáme šanci pokračovat z C3 dále za tohoto počasí. Jinak, do 7100 metrů se dalo jít skoro všude na lyžích, výše potom už jenom po svých. Lyže jsem táhnul za sebou až do 7500 metrů, což byl třetí výškový tábor. Dále to bylo šílené, moc jsem se bořil a na lyžích by to bylo zcela nereálné. Hlavně však riziko lavinového nebezpečí bylo tak velké, že nemělo cenu lyže tahat výše a zbytečně se tam zrakvit. Ráno vyrážíme s tím, že zkusíme postavit stan v C3. V případě neúspěchu se vrátíme do C2 a ukončíme pokus o vrchol. V trojce foukal silný vítr, ale stan se za 1,5 - 2 hodiny podařilo postavit. Čekalo se, jestli se hora do rána umoudří. Ráno byl den úplně super, bombovní vrcholové počasí a sherpa, který se vracel do dvojky přišel sice se zpožděním, ale měl fixy, a tak začala tvrdá práce. Každý krok dost bolel a stále bylo nutné se přemlouvat, že se ještě kousek zvládne. Boříme se místy až po pás a víme, že vrchol nezvládneme. Sherpovi došly fixy a oznamuje nám, že to balí, vrchol se stejně nestihneme. Snažíme se ho s Milanem přesvědčit, že si chceme udělat výškový rekord, což se mu sice nezdá, proč se zbytečně dřít. Nakonec ale souhlasí, že půjdeme do 16:00 hodin a potom půjdeme podle pokynu Pepy Šimůnka dolů. Za námi jde další tým s třemi sherpy a dvěma horolezci. Mají další fixy, a tak je šance, že se dostaneme vysoko. Před horolezci je vysoká skalka přes níž vede cesta. Velkou část výstupu panují obavy z utržení laviny, a potom nastala beznadějná krize tady na této padesátimetrové skalce, kde byla spousta prašanu. Pětice má misto fixového lana snad prádelní šňůru, nebo co to mělo být, a vůbec na něm nedrží Tibloc. Tento úsek stál spoustu energie a hodně času. Na jeho konci jsou právě čtyři hodiny a tedy čas k zahájení sestupu. Česká dvojice oznamuje sherpovi, že je konečná a začíná sestup. Sherpa se však směje, že už jsme, teda že za půl hodiny budeme, na vrcholu. Oba horolezci si myslí, že si dělá srandu, ale po několikáté opakuje to samé. Z toho místa nebylo vidět za malou skalku, za níž je sherpa posílá, aby se přesvědčili sami. Opravdu v tu chvíli už zbýval jenom kousek vrcholového hřebene. Rozhodujeme se pokračovat, a po celkově desetihodinovém výstupu se podařilo v pozdním odpoledni v 16:40 hodin dosáhnout vrcholu české dvojici Petr Novák a Milan Sedláček společně se sherpou Lakpou Dorjeem. Do poslední minuty nikdo z členů expedice nevěřil, že se podaří vystoupit až na vrchol, ale díky šerpovu povzbuzování a pomoci se to povedlo. Do základního tábora hlásíme jeho dosažení vysílačkou. Po dokumentaci z vrcholu se horolezci snaží sice rychle, ale pokud možno bezpečně sestupovat. Obavy z utržení laviny byly hodně velké! Na vrcholu jsem díky vyčerpání moc nepřemýšlel. Spíše mi to docházelo až při sestupu a v základním táboře. Myslel jsem na rodinu a na svého tátu, který už mezi námi není. Tak se nám to podařilo, ale dost pozdě, díky tomu byl sestup dost náročný a skutečně se jednalo o boj o život. Byl jsem totálně na šrot a sotva jsem stál na nohou. Druhý den jsme potom sbalili třetí výškový tábor a sjel jsem na lyžích s těžkým batohem z výšky 7500 metrů do 5800 metrů. Přesunu z C3 do 5800 metrů se nedá moc říkat lyžování, neboť terén byl velice složitý a navíc veškerý pohyb ovlivňovala velká nadmořská výška, těžký bágl a stupeň vyčerpání. Po dvou hodinách bourání stanu v 7500 metrech a se zátěží na zádech jízda nemohla splňovat estetické a sportovní nároky z nižších kopců. Jde pouze o to sjet kopec bezpečně a v pořádku se dostatdolů. Dost chybí kyslík, uděláš maximálně dva tři oblouky a člověk musí zastavit, dohnat trochu kyslíku a zase chvíli pokračovat. Po oba dny panovalo optimální vrcholové počasí, kdy ve stejný den s Čechy vystoupili na vrchol další dva zahraniční horolezci s třemi šerpy. Na druhý den potom k vrcholu stoupalo patnáct Španělů, z nichž třem se podařilo vystoupit na vrchol. Počasí se po těchto dvou dnech natolik zkazilo, že uvedených sedm horolezů a čtyři šerpové byli jediní, kdo se letos na podzim dostal na vrchol Shisha Pangmy. Bohužel zbývající členové české expedice už v těchto dnech nebyli v takové fyzické kondici, aby prošlapanou cestou zajištěnou fixními lany vystoupili na vrchol. Nakonec šerpové a zkušení horolezci z dalších expedic potvrdili, že tato sezóna byla za posledních deset let z hlediska počasí nejhorší. Kromě dvojice Petr Novák a Milan Sedláček, který na lyžích sjel z 6900 metrů, unikl vrchol o kousek Martinu Kratochvílovi. Zdravotní problémy u něj způsobily, že se musel přibližně v 7850 metrech otočit a sestoupit dolů. Dalším byl potom Branislav Adamec, který dosáhl výšky přibližně 6950 metrů, odkud sjel na lyžích. Karel Čuda s Petrem Hojnou byli v 6500 metrech. Na další sezóny už máme spousty plánů, jejich realizace však závisí na financích. Chceme jet skialpovat na sopky do Chile, opět zavítat na extrémní lyžování na Kamčatku. Jedním z nejbližších cílů potom je sjet na lyžích z bývalého nejvyššího vrcholu Československa - z Gerlachovského štítu ve Vysokých Tatrách. Některé význmamnější aktivity z poslední doby:
Petr Novák |